Krvavý regiment v boji
Strakonický hrad 6. srpna 2011
PŘEDEHRA
Alespoň částečnou představu, jak vypadal život ve středověkých městech a hradech i tehdejší válčení, mají veřejnosti přiblížit prázdninové akce, pořádané na strakonickém hradu. Jejich podivný název Rumpálování budí zvědavost sám o sobě, o návštěvníky proto není nouze. Krátce před polednem je ovšem u pokladny celkem klid.
Za relativně lidové vstupné 120 Kč je možné prolézt téměř celý rozsáhlý hrad včetně muzea a věže, zhlédnout celodenní programy hned na dvou nádvořích, nakupovat či občerstvit se na dobovém trhu, stát se svědkem bitvy třicetileté války, ba dokonce použít (čisté!) WC. Výzdoba průchodu na hlavní nádvoří přitom nahání husí kůži všem hrdlořezům a pobertům.
Slušný občan se samozřejmě nemusí ničeho obávat, nanejvýše cen a pochybné kvality tovaru u místních trhovců. Takže jde dál a brzy na pultech stánků okukuje a kupuje různé upomínkové předměty, potraviny a nápoje, které v supermarketu sotva nalezne. Na jevišti mezitím střídavě společně chlastají a vyřizují si účty horkokrevní šermíři.
Od téhle nebezpečné chásky se pořádkumilovný měšťan obezřetně drží v co největší vzdálenosti, dává totiž přednost úřednímu prosazování spravedlnosti. Proto se s chutí povyrazí až v tehdejší hodnotné náhradě kina. Pohled na veřejný výkon útrpného práva utvrdí jeho víru ve světskou spravedlnost a sličné katovy pomocnice jsou potěchou pro mužské oko.
K zahození pochopitelně není ani obnažené bříško nešťastnice, právě natahované na žebřík. Copak asi vyvedla? Však ona se už při mučení k něčemu přizná, ženské pohlaví je přece nástrojem ďáblovým. Také přítomná dítka se výborně baví – no ano, vždyť je to jejich učitelka!
Ozbrojenců v různých mundůrech se po hradě potuluje dost, ale těžko říci, k jaké armádě vlastně patří. Podle uniforem se to sotva pozná, neboť přibližně stejnou výstroj mívá jen každý pluk, ne celé vojsko. Konečně se objevuje známý vysoký císařský důstojník! Nemá ale čas, strašně prý spěchá na jakousi nesmírně důležitou poradu. Snad je to pravda, cedule s šipkou však nabízí i jiné možné vysvětlení.
Válečný dopisovatel má jiné úkoly, ve volném čase ale jistě může navštívit místní muzeum a s funěním vyšplhat po místy neuvěřitelně úzkých a strmých schodech na ochoz věže zvané Rumpál (proto tedy název akce Rumpálování). Zatím začalo pršet a nádvoří se téměř vylidnilo. Naštěstí šlo jenom o krátkou přeháňku a brzy opět vykouklo sluníčko.
Nyní ale jak se navzdory vlastní plnoštíhlosti dostat zpátky… Představa, že se na tak krkolomnou cestu častěji vydával i otylý hradní pán, dokonce snad v brnění, je čirým šílenstvím! Teprve doma se na hodně dosvětlovaném snímku tmavého schodiště ukázala zbytečnost obav. Barevně zvýrazněn je zjev postavičky anděla strážného, který se k riskantnímu sestupu neváhal osobně dostavit. Zaručeně věděl, proč tak činí, ode dneška proto budu na podobné zázraky asi věřit.
Přibližně za půldruhé hodiny má začít v programu inzerovaná ukázková bitva z období třicetileté války (1618 – 1648). Konkrétně z jejího začátku, tzv. česko – rakouské války mezi císařem a odbojnými českými stavy, jejichž vojsko už v prosinci 1619 Strakonice vyplenilo. Je tedy nejvyšší čas navštívit vojenský tábor v hradním příkopu, o který se nepřátelé bez problémů bratrsky dělí. Jistě bude hučet přípravami jako včelí úl.
Přichází ale nečekaný šok. Nad několika ve stínu zalezlými vojáky mají i nepočetní návštěvníci přesilu! Platí to bohužel také pro stany a plátěné přístřešky hned u vchodu tábořícího elitního Krvavého regimentu, stojícího v císařských službách. Dokonce výstavku palných zbraní a opodál vyvěšenou nedotknutelnou plukovní zástavu symbolicky střeží jenom neozbrojená a milá mladá dáma… neuvěřitelné. Kdyby to aspoň byla mohutná chlapice, ze které jde strach a hrůza!
Za podobných okolností by snad bylo lépe sundávat propagační ceduli s informacemi o pluku, který tak lehkomyslně zanedbává strážní službu.
U ostatních jednotek není situace lepší. Zjevně se hřeší na fakt, že vojáci znepřátelených armád proti sobě v podstatě nic nemají, pokud se zrovna nepoperou v putyce o děvky. Žoldnéř je placen za to, že bojuje na rozkaz proti komukoliv – tak proč by se ještě rval a riskoval zdraví či život zadarmo? Dokud to nedostane befélem, nebo nechce něco šlohnout, nechá stany nepřátel na pokoji. Raději se do poslední chvíle ještě někde poveselí. Čas je však neúprosný a do ležení se pomalu trousí ti nejsvědomitější, hlavně vyšší i nižší šarže.
Mají před sebou těžkou práci. Kaprál chmurně uvažuje nad tím, zda některý z vojclů nedezertuje a kolik se jich vrátí tak ožralých, že se sotva udrží na nohou. Co potom s nimi? Na plánovaný nástup všech jednotek v prostoru velkého hradního nádvoří a pak do bitvy přece musí!
Nezbude než zavést nejtvrdší buzeraci a hlavně zapůsobit na podřízené osobním příkladem!
Naštěstí stačí osobní příklad, vždyť jde o elitní útvar. Nikdo se nepropil až k nepoužitelnosti.
Zbývající čas byl využit k reklamní a osvětové činnosti mezi místním obyvatelstvem i přespolními návštěvníky. Zájem kupodivu projevují hlavně mladé dámy. Snad kvůli přitažlivosti tématu, spíše je však láká možnost beztrestně flirtovat s drsným vojákem.
Takhle se z muškety střílí. … Opravdu? To musí být moc nebezpečné! A budete se bít za to, aby mě nepřátelští vojáci krutě neznásilnili. Jste opravdový kavalír a hrdina! … Ano, ale nechlubím se tím, protože jsem skromný. … Úžasné!
Ráda bych pro vás něco udělala. Cokoliv! … Výborně, to se právě hodí. Víte milostivá, hygiena na vojenských taženích přichází poněkud zkrátka. Nutně potřebuji pomoci s odhmyzením. … Ukažte vlasy. Doprčic, ona je to pravda! Bohužel už musím jít, snad tedy někdy příště.
Důstojníci mají starosti jiného rázu. Porady a instruktáže stíhají jedna druhou, někteří zacházejí dokonce tak daleko, že osobně a úplně zbytečně předvádějí zkušenému plukovnímu tamborovi, jak má správně bubnovat. Především je však nutné zarazit pokračující osvěžování: Pryč s chlastem, ustrojit se, vyhlásit nástup ke kontrole zbraní a stejnokrojů!
Po celém táboře je situace podobná, lenošení skončilo. Nastal čas zasloužit si svůj žold.
Na poslední chvíli ale vyvstává otázka, komu svěřit plukovní zástavu. Žádného z mušketýrů nelze v boji postrádat, nakonec je proto předána do ženských rukou. Když už holka symbol útvaru přes poledne ohlídala, ať se o něj stará furt. To je přece velká čest! Takového praporečníka asi nikdo nezapíchne a snad nebude moc foukat. Pro drobnou dívku půjde o pořádnou dřinu i bez vichřice.
Krvavý regiment spořádaně mašíruje prezentovat se občanům a vrchnímu veliteli na hradní nádvoří. Takové přehlídky šířily vojenskou slávu, ale především sloužily ke kontrole, zda je pluk skutečně schopen postavit do pole tolik žoldnéřů, kolik papírově vykazuje a na které z císařské pokladnice jeho majitel dostává peníze. Ten býval totiž jakýmsi vojenským podnikatelem a přirozeně usiloval o co nejvyšší zisk. „Mrtvé duše“ i jiné finty mu vynášely spoustu prachů navíc…
BITVA
Císařské vojsko se vrací z přehlídky v mnohem lepším tvaru, než v jakém před čtvrthodinkou z tábora odcházelo. Tehdy mimo Krvavého regimentu táhlo spíš jako roztroušené stádo. Přísný velitel však brzy zjednal pořádek a nyní může hrdě kráčet v čele prvního oddílu. Pro jistotu se dál výhružně mračí.
Jádrem vojska jsou naši známí mušketýři. Tambor přičinlivě mlátí do bubnu a oni s klidem kráčí do nastávající bitvy jako civilové k taneční zábavě. Není ani divu, ostřílený voják z povolání je vysoce kvalifikovaným řemeslníkem války, která mu za cenu značného rizika přináší obživu. V nejednom případě ho na taženích doprovází i žena či družka s hromádkou dětí.
Mnohem hůř je jistě chudince „dobrovolnici“, která stále vláčí těžký prapor a s vypětím posledních sil zkouší držet krok s většími muži. Ale cíl pochodu už není moc daleko a statečná dívka nechce pokazit vystoupení.
Císařští dorazili na budoucí bojiště, hustě lemované zvědavými diváky, které od rozvášněných bojovníků spolehlivě oddělí pevná zeď a vyvýšené postavení. Rovný terén dole pod nimi přitom ideálně vyhovuje dobové liniové taktice a šířka prostranství je akorát pro přece jenom omezený počet bojovníků – nebudou se na něm ztrácet ani příliš tísnit.
Protože si protivníci dávají na čas, využívá velitel volné chvilky k politickému školení mužstva. Nenechá na českých stavech nit suchou. Z úst se mu hlasitě a zřetelně řine nepřetržitý proud vynalézavých nadávek a urážek nepřítele, které sice nechávají otrlé žoldnéře v naprostém klidu, zato však znervózňují divačky, obávající se zkažení svých malých dítek. Jako kdyby dobře nevěděly, že nadějné ratolesti dávno znají i ještě mnohem sprostější výrazy! Lze tedy oprávněně předpokládat, že mravopočestné rozhořčení je spíš průhledným divadélkem, sehraným pro jiné paničky v okolí.
Konec povinné agitace a přechod z pochodové do bojové formace: Mušketýři na pravé křídlo!
Nabíjet!
Správně naládovat mušketu není jednoduché a trvá dost dlouho. Proto také byli dobře vycvičení muži vysoce ceněni a plukovníci s jejich životy jen velmi neradi hazardovali. To ostatně v menší míře platilo také o celých žoldnéřských útvarech, k jejichž postavení a udržování byl třeba značný kapitál, ale také majiteli hodně vynášely. Pokud byly v nějaké líté řeži vybity, znamenalo to pro něj obrovskou finanční újmu. Proto k velkým bitvám docházelo zřídkakdy – mnohem výhodnější bylo zdlouhavé manévrování, spojené s bezohledným pleněním nepřátelského území. Když to jinak nešlo, dalo se přežít i bez žoldu, často dokonce z rabování vlastní země. Oblíbenost jakéhokoliv vojska u obyvatelstva tím přirozeně znatelně klesala. Než vraťme se k postupu nabíjení:
Dodejme hned, že před samotným výstřelem se těžké muškety ještě vkládaly do opěrných vidlic.
Rychlost nabití zbraní a jednotnost reakce na povely odborníkům okamžitě prozradila, že útvar sestává ze starých mazáků, kteří již prošli řadou vojenských tažení, o která tehdy nebyla nouze. Všelijakými způsoby naverbovat nesourodou partu lotříků, pochybných existencí a venkovských vykulenců totiž jde. Nacpat je do uniforem a naučit trochu pochodovat s mušketou na rameni lze rovněž – ale tohle už je skutečné umění, k jehož téměř automatickému zvládnutí taková parta dospěje až po léta trvajícím bezohledném drilu Zájem i cena, požadovaná za služby elitního útvaru, tím samozřejmě významně vzrůstají. Stejně jako hrůza obyvatelstva ze zvěsti, že válkou zhrublí a všeho schopní chlapi budou v jejich městě nocovat či dokonce přezimovat.
Velitel císařských pozorně sleduje, s kým bude mít tu čest. Dokáže rozpoznat počty a přibližnou kvalitu vojska soupeře. Velmi záleží také na jeho vůdci. Ten může být dobrý i mizerný, statečný i opatrný, věrný i nespolehlivý… Chuť bojovat u vysokých důstojníků závisí hlavně na množství a pravidelném vyplácení sjednaných peněz. Jakou věc hájí, to je vcelku vedlejší. Ostatně až vyprší doba jejich smlouvy, mohou bez ztráty vojenské cti uzavřít další třeba s nynějšími protivníky.
Vojsko českých stavů nastupuje a urychleně se chystá ke střetnutí. Mnozí diváci, nacpaní za ním v průchodu do hradního příkopu, nyní trpce litují, že včas neobsadili výhodnější místa. Z boku od silnice je mnohem lepší přehled. Ani oku špatně stojícího laika však nemůže ujít podstatně nižší počet stavovských mušketýrů. Scházející palebnou sílu ale do určitě míry nahrazuje malý kanón a bojovníků, vyzbrojených chladnou zbraní (meče, šavle, kopí, píky a halapartny), je určitě více. Přibližná rovnováha mezi soupeři značí, že bude velmi záležet na nejvhodnější bojové taktice.
Období třicetileté války a tehdejší politické poměry určitě nejsou jasné většině návštěvníků. Aby jen blbě nezírali, o to se na poslední chvíli snaží komentátor, mluvící z hradního balkónu. Má na sobě dobový šat, fotku proto nelze zaměnit se snímky projevů některých novodobých presidentů.
Lítý boj může začít, oba velitelé ovšem ještě hodlají vyjednávat. Krveprolití není jedinou možnou alternativou, třeba k němu ani nedojde. Oba proto vykročí vpřed a začnou řečnit. Nutno přiznat, že žádný by se jako diplomat neuživil, vojácká mluva je na to moc přímá.
 |
 |
Vzdejte se! zní velkorysá úvodní nabídka z císařské strany, Ne! je jasná odpověď. Oba vysoce postavení hodnostáři v rokování pokračují, ale jejich zdvořilost mizí. Od vyhrožování přecházejí k urážkám a nadávkám, v nichž je velitel císařských o třídu lepší a o dvě třídy sprostější. Za takových okolností není divu, že jednání rychle ztroskotává. Návrat do čela vojska doprovázejí výkřiky typu Dáme se do nich, potřebujou nakopat prdel! (pozn. redakce: jediný mírnější výrok)
Vzápětí hromově a pravděpodobně bez příslušného povelu promluvilo stavovské dělíčko. Zdá se, že nečekaná pecka vyděsila i poněkud nejistou obsluhu.
Císařští mušketýři odpověděli mocnou jednotnou salvou. Krvavý regiment pochopitelně hrál prim.
Ve srovnání s ní působila salva soupeře jako pšouknutí, bitva se však opravdu rozjela naplno.
Naládovat, kopiníci kryjí!
A znovu – pal!!!
Střelba zdálky nemá větší účinek, tož Kopiníci vpřed!
Vidíte? Císařské přestalo bavit jenom dělat kravál, ale nás je na řež zblízka víc. Na ně!
Ve střetném boji chladnou zbraní je znát každý muž navíc. Velitel stavovských se dostal do ráže a postupuje v čele neurovnané formace. Útok je snadno odražen, mění se v rychlý ústup.
V bitevní vřavě ale rozkaz nedolehl na pravé křídlo císařských a ukáznění mušketýři pak na místě zadržovali nápor kopiníků – s nenabitými mušketami, jen šavlemi a kordy. Zoufalá záležitost!
Naštěstí vrchní velitel přispěchal s oddílem rondašírů (vojáci s meči a štíty) na pomoc. Pitomci, chcete tady zhebnout? Marš zpátky!!! Dejte těm dobytkům pár salv a konečně se taky trefte!
Stalo se. Jeden z protivníků obětavě padl do mokré trávy.
Vidíte? Bůh přeje císaři! nadšeně zvolal statečný velitel – a málem ho to stálo život.
Oddíl stavovských střelců má právě nabito a z jeho středu kdosi zaječí Zabte ho!
Ohrožený to slyší a hbitě vyhledá vhodný úkryt za lidským štítem. Život vojevůdce je samozřejmě nesrovnatelně důležitější než další existence řadového mušketýra.
Sme ho netrefili. Doprdele! Výkřik nastolil otázku, kam vlastně měl být velitel smrtelně zasažen.
Popisovat všechny další peripetie lítého boje není nutné. Snad jen malou poznámku k chování obsluhy malého kanónu. Nespolehlivost zbraně způsobila, že se podařilo vystřelit jen párkrát a vrchní ohněstrůjce si vzteky vyrval vlasy!
Výsledek bitvy byl dlouho na vážkách, až rozhodl úspěšný útok na levé křídlo císařských. Bojiště se pokrylo těly padlých.
Nyní už moc dělat nešlo. Osamocení mušketýři, napadení zepředu i zboku, kombinovaný nápor prostě vydržet nemohli. Částečně byli vybiti, někdo skončil v zajetí a zbytek ve zmatku ustoupil takovým tempem, až to nápadně připomínalo útěk. Stavovskému vojsku padl do rukou celý tábor a stalo se pánem bojiště.
Vzápětí propukly nejen oslavy vítězství, ale také účtování s nepřítelem a obvyklé drancování. Vojáci se uvnitř hradu zmocnili katolíkům drahého obrazu Panny Marie. Sami většinou vyznáním protestanti nevěděli nic lepšího, než výtvarné dílo zhovadile poničit.
Další se zatím věnovali jiné oblíbené činnosti vítězů – olupování mrtvých či teprve umírajících (bez ohledu na to, ke které bojující straně patřili) a honu na mladé ženy, které dle tehdejších zvyklostí patřily ke kořisti. Nutno přiznat, že doba sice hodně pokročila, ale právě v tomhle bývají dnešní válečné konflikty dost podobné, neboť člověk se na rozdíl od techniky za uplynulá staletí příliš nezměnil.
Tak došlo i na hezké katovy pomocnice, přestože se celou bitvu pohybovaly ve stavovských řadách a dalo se tedy oprávněně předpokládat, že patří k vítězům. Ženské to ovšem bezesporu jsou, navíc pěkné, a na protestantské vyznání jim nikdo přece sahat nebude, tak co… jenže ouha! Tahle děvčata nejsou žádné vyděšené a rozmazlené měšťanské dcerušky. Umí vzít do ruky kord a Mě neznásilníš, strejdo, jsem na tebe moc rychlá a klidně tě vykuchám jako podsvinče! Najdi si nějakou puťku!!!
Není nad dobrou radu, zvláště když je zdůrazněna dobrou zbraní! Obě dívky už mají od otrapů pokoj a mohou se věnovat hledání svých blízkých. Jedna se dosud rozhlíží, druhá se už sklání k možná jen raněnému fešákovi. Těžko říci, zda se obětavě snaží o první pomoc, nebo ho právě okrádá. Ke zjišťování, čím se doopravdy zabývá, schází čas.
DOZVUKY
Ukázka bitvy skončila naprostým úspěchem, diváci uznale tleskají a zabití mohou ožít. Ochotně se zvedají ze stále ještě mokré trávy a řadí k přehlídce a poděkování.
Při té příležitosti se ukázalo, že přes značnou dobu a intenzitu střetnutí nedošlo k žádné vážné újmě na zdraví. Což se o každé podobné akci říci nedá. Hned následující den se totiž na internetu objevila zpráva o velkém průšvihu na konkurenční akci:
Tři šermíři utrpěli zranění při střelbě z hákovnice na hradě Kost
Ono to s údajnou hákovnicí prý bylo trochu jinak, ale k trojnásobnému ošklivému úrazu skutečně došlo. Raději se vraťme do Strakonic… Obě vojska nastoupila k závěrečné děkovačce, jediný snímek však ani zdaleka nepobere všechny zúčastněné.
Následoval odchod jednotek. Krvavý regiment ještě pro potěchu přihlížejících vypálil salvu a také spořádaně odpochodoval ke svým stanům.
Zde by mohla zpráva z bojiště skončit, ale je třeba ještě dokumentovat hodnocení průběhu bitvy…
…a provést rozbor příčin neúspěchu císařských. Zaručeně se na něm podepsala hlavně střelecká nemohoucnost obou stran. Ne, že by se pálilo málo, právě naopak, ran padlo nepočítaně! Možná byl zvolen příliš velký odstup od soupeře, pravdu ale nejspíš měli mnozí zlí jazykové. Tvrdili, že se prostě nikomu nechtělo praštit sebou do bláta a zamazat se přitom jako čuně. Spokojme se touto domněnkou: bojový zápal způsobil, že lehčeji ranění zůstali raději na nohou, než by se svalili či opustili bojiště a riskovali ošetření ranhojičem. Ten byl ve středověku víc řezníkem než lékařem a nechat si zbytečně upižlat ruku nebo nohu není žádné terno.
Při téměř zanedbatelném účinku střelby se zákonitě projevila početní převaha stavovských kopiníků a šermířů, která bitvu nakonec rozhodla.
————————————————————————————–
Zbývá jen dodat, že druhý den měla ukázka opačný výsledek. Císařští se zřejmě poučili a svým protivníkům pořádně nařezali. Stalo se tak v souladu s historickou skutečností, neboť Strakonice v držení stavovského vojska nezůstaly. U slavného vítězství však vojenský zpravodaj Krvavého regimentu chyběl a sám se tak připravil o účast na bujarých oslavách.